KAREL KOŽELUH

detstvi-antonin-karel-jan-alois KAREL KOŽELUH

Nejslavnější z rodiny Koželuhů a nejznámější československý sportovec mezi světovými válkami se prosadil ve třech našich nejpopulárnějších sportech – fotbalu, hokeji a především v tenisu.

Ke sportu se sorozenci dostali po přestěhování rodiny na pražskou Letnou, kde v té době sídlily fotbalové kluby Sparta a Slavia a k de se nacházely desítky tenisových dvorců přístupných veřejnosti. Zde pro movité hráře sbírali míčky a vypomáhali mamince v bufetu. Sami si pak fotbal i tenis zkoušeli večer po odchodu hráčů mezi sebou. A karel-fotbalista-ve-sparte-rok-1923protože se učili velmi rychle, dosáhli slušné úrovně a stali se vyhledávanými sparingpartnery.

Fotbal hrál Karel Koželuh za krátce za Slavii a i za Spartu, se kterou hrál i evropské poháry, Teplice, se kterými se zúčastnil turné po Jižní Americe a také za klub WAC Vídeň. Na kontě měl I několik reprezentačních startů – např. doma proti Itálii (5:1).

Fotbal a tenis byly ve 20. letech minulého století sezóními sporty. V zimě tedy hráli bratři Koželuhovi hokej. Samozřejmě za Spartu. Karel s ní získal 3 tituly mistra Československa. Zúčastnil se s ní I spenglerova poháru ve Švýcarsku, kde se stal hrdinou utkání proti kanaďanům z Oxford University, přestože Sparta prohrála. Celkově tam skončili na 3. místě. Vrcholem Karlobvy hokejové kariéry bylo domácí Mistrovství Evropy. ČSR tam ve finále porazila Švýcarsko 1:0, když vítězný gól dával právě Karel. Později,když byl Karel již uznávaným trenérem v USA, dostal nabídku zahrát si hokej s profesionály z NHL, kterou ale odmétl, protože rozdíl mezi evropským a zámořským hokejem byl v té době obrovský.

A dostáváme se k nejzářivější sportovní kariéře Karla Koželuha – k tenisu. Svou tenisovou kariéru začal už ve 12ti letech a to jako trenér !. Pro své děti si jej vybral bohatý pan Mercy za honorář 100 zlatých měsíčně. V roce 1910 ( ve svých 14ti letech) obdržel nabídku na trénování v berlínském klubu Iphitos, za velmi lukrativních podmínek. Rodina se toho trochu zalekla, ale Karel měl velkého přímluvce – rodinného přítele T.G.Masaryka. Do Berlína tedy odjel a vydržel tam 3 rokarel-poprve-mistrem-sveta-r-1925ky a v roce 1912 ho na tomto postu vystřídal jeho bratr Antonín.

Herně na sebe Karel spolu s bratrem Josefem upozornili na turnaji ve Vídni, kde porazili tehdejší nejlepší deblovou dvojici Kinzel – Wesely 6:0, 6:0,6:1 ! Po této výhře byli zváni na turnaje v Německu, Polsku a dalších zemích. Největšího úspěchu dosáhli na Mistrovství Německa ve Wiesbadenu 1913. Josef skončil 2., Karel 3.

Za 1. světové války se tenis nehrál a po ní dával Karel přednost fotbalu, I když I nadále dával hodiny tenisu. Fotbalovou kariéru ukončil v roce 1925 a od té doby se již věnoval pouze tenisu. Na jaře se zúčastnil exhibice ve Vídni, které přihlíželi tenisová mušketýři Lacoste, Borotra Cochet a I legendární Suzann Lenglenová. Karel zde hladce porazil čtvrtého hráče Francie Ferretabratri-alois-jan-karel-josef a dostal pozvánku na Mistrovství světa profesionálů do Deauvillu. K překvapení všech Karel mistrovství vyhrál, porazil I dvojnásobného mistra světa Ira Burkeho. Tím začalo jeho kralování profesionálnímu tenisu. Svůj titul obhájil ještě 6x v řadě ! a získal do trvalého držení dva poháry Bristol Cupu, jak se pohár přejmenoval. K tomu ještě 3x vyhrál titul profesionálního Mistra USA ve Forrest Hills, 1x triumfoval na profesionálním mistrovství Francie na dvorcích Rolland Garros.

Legendárními se staly jeho turné s nejlepšími amatéry po jejich přestupu k profesinálům. První se uskutečnilo již v roce 1925 s finalistou Wimbledonu američanem H.O. Kinseyim a Susan Lenglenovou po Anglii a Skotsku. Na jejich utkání chodívalo až 15 000 dikarel-spolecne-se-suzan-lenglenváků.

Stejné to bylo I později v USA, kde cestoval a hrál se skupinou velkého Billa Tildena. V době 2. světové války hráli zdarma po celých Státech a výtěžek věnovali raněným vojákům, nebo pozůstalým po padlých

Pokračoval I v trenérské dráze. Po získání prvního titulu mistra světa trénoval evropské šlechtice na zámku Pfauberg, později v USA v nejprestižnějších klubech americké boháče (Ford a Woolworth) a politiky (G. Bush st.). V roce 1928 nastupuje jako první zahraniční trenér do AELTCC ve Wimbledonu na 2 roky, v letech 1930,1936 a 1937 trénuje Daviscupový tým USA ( v roce 1937 USA DC vyhrají), 1948 a 1949 je trenérem DC týmu Československa. V roce 1935 pomáhá I našim juniorům – Caska, Cejnar, Černík.

Je třeba zmínit, že Karel se nikdy nevyhýbal konfrontaci s nejlepšími amatéry a se všemi, kteří později přestoupili k profesionálům měl aktivní zápasovou bilanci. S jedinou vyjímlou – Billem Tildenem. Ale I toho dokázal porazit v semifinále profesionálního Mistrovství USA 1937. Ke svému smutku se mu to nepodařilo před pražským publikem, před kterým chtěl uspět. Tildena naopak porazil v Holywoodu při exhibici před hvězdami filmového plátna Douglasem Fairbanksem, Gretou Garbo nebo Charlesem Chaplinem. Ale například francouzští mušketýři se mu vyhýbali jak mohli.

Smůlou pro náš tenis bylo neumožnění reamaterizace a tak nás nemohl reprezentovat v DC. Jakou mohl být posilou se ukázalo na pražské exhibici s daviscupovými reprezentanty 1930. Karel porazil Menzela 6:1, 6:0, svého bratra Jana (v té době naši jedničku) 6:0,6:0 a Josefa Malečka 6:3. ale naše tenisová asociace byla papežtější než papež. Naproti tomu Francouz Cochet byl svou asociací reamaterizován a Francie vyhrála DC 6x po sobě.

Po skončení 2. světové války se Karel vrátil do vlasti na žádost ministra zahraničí Jana Masaryka, aby u nás zavedl systém financování sportu po vzoru USA. Bohužel se již v té době drali k moci komunisté a tak celá věc vyšuměla do ztracena. Po převratu byl Karel zaměstnancem podniku Stavobet a byl mu zestnáněn jeho sportovní obchod na Václavském náměstí.

Zahynul tragicky v roce 1950 jako spolujezdec při autonehodě, když se vracel domů z podnikové oslavy, na které se zdržel a ujel mu poslední vlak…